Žížaly jako univerzální krmivo
Nejde o to se ptát, která zvířata se žížalami živí, ale naopak, která zvířata se žížalami neživí?
První zmínky o využití žížal jako potravního zdroje pro ryby pocházejí od Tacona et al. (1983), který studoval růst pstruhů, kteří byli žížalami pravidelně kmeni ve srovnání se pstruhy krmenými běžnými krmivy. Pstruzi byli krmeni zmraženými žížalami a jejich růst byl mnohem lepší ve srovnání se pstruhy, kteří byli živeni komerčními peletami.
Studie prokázaly, že žížaly mají výborný potenciál jako komplexní proteinové krmivo pro pstruhy i ostatní ryby. Guerrero (1983) toto studoval na rybách rodu Tilapia se stejnými výsledky. Bylo provedeno mnoho dalších výzkumů, například na kuřatech Jin-you (1982), prasatech Jin-you (1982), kde se dokonce prokázal snížený výskyt střevních onemocnění při aplikaci žížalí diety. Vždy byly výsledky jasně průkazné, zvířata krmená žížalami rostou rychleji, jsou mnohem zdravější a dokážou žížalí proteiny lépe strávit.
Žížaly jsou nejen bohaté na lehce stravitelné proteiny, ale i na minerální látky a to především vápník. Vápník je obsažen v tělech žížal ve vápenných žlazách a je velmi důležitým prvkem při růstu kostí a tvorbě vajec. Hormorny produkované žížalami pozitivně ovlivňují růst a enzymy zase zdravý metabolismus živin.
Žížaly jsou výborným potravním zdrojem pro všechny skupiny zvířat bez vyjímky.
Tyto informace byly čepány z knihy Earthworm ecology, autor: Clive A. Edwards